Stěhování z bytu do domu je pro mnoho lidí splněným snem. Více místa, více světla, zahrada, pocit svobody. Jenže s větším prostorem přichází i větší odpovědnost. A především jiný způsob přemýšlení, jak pracovat s nabízeným prostorem.

Za svoji praxi v interiérovém designu jsem si všimla jednoho opakujícího se vzorce. Při navrhování interiéru novostaveb často rychle vytuším, že investoři dlouhá léta bydleli v malém bytě. Ne proto, že by něco "dělali špatně", ale proto, že si do domu přinášejí způsob uvažování, který dává smysl v bytě, ale v domě už tolik ne. 

Ten, kdo žil někdy v bytě ví, že je potřeba svůj život a každodenní provoz přizpůsobit prostoru, který máme k dispozici a vážit využití každého centimetru. Potom přichází dům a klienti často žádají ohromnou kuchyň (protože Pinterest jich je plný), jídelní stůl pro deset lidí (i když běžně stolujeme ve čtyřech), pro děti samozřejmě samostatné pokoje, zkrátka všechno větší. 

Vznikají velkorysé místnosti, které mají ohromující rozměry, ale někdy trochu ztrácejí odpověď na otázku: k čemu vlastně budou sloužit?

Typickým příkladem bývají kuchyně, koupelny nebo ložnice. Jsou prostorné, vzdušné, impozantní. Ale občas působí spíš jako showroom než jako místo každodenního života. Kuchyně, ve které je všechno daleko. Koupelna, kde se krásně ozývá vlastní hlas. Ložnice, kde je víc prostoru než intimity. Nejde o to, že by velikost byla špatně. Problém nastává ve chvíli, kdy velikost není podpořená obsahem, rytmem a funkčním smyslem.

To nejdůležitější, co si při přechodu z bytu do domu často musíme uvědomit, je to, že dům není jen větší byt se střechou. Dům umožňuje jiný způsob života. Jiný pohyb v prostoru. Jiný vztah mezi místnostmi. Nabízí místa pro ticho, pro setkávání, pro samotu i pro chaos každodennosti. A ne každé z těchto míst musí být velké. Některé naopak fungují nejlépe, když jsou komorní. 

Jednou z částí mé práce je pomáhat klientům tenhle posun objevit. Ukázat, že i menší kuchyně může fungovat lépe než obrovská, koupelna nemusí ohromit rozměry, ale atmosférou, a že prázdno není totéž co prostor.

Dům, který dobře funguje, není ten největší. Je to ten, který respektuje rytmus života svých obyvatel. Přechod z bytu do domu je cesta. Chvíli trvá, než si dovolíme myslet jinak, než jsme byli zvyklí. A je to v pořádku. Právě i o tomhle je role interiérového designéra. Pomoci přetavit sen o "velkém bydlení" ve skutečný domov, kde má každé místo svůj význam i atmosféru.

Protože dům nemusí být jen velký.