Dnes je Mezinárodní den podnikání žen. A já už se nějaký ten pátek odvažuji skromně přihlásit také do této "dámské skupiny". Před třemi měsíci jsem uzavřela několikaletou životní kapitolu s názvem rodičovská dovolená a na plno se vrhla do podnikání.

Moje živnost už tak není vedlejší, ale naopak hlavní činností. A především činností, která mě každým projektem, každou milou zprávou od klientů a každým povedeným interiérem přesvědčuje, že tahle cesta má smysl.

Podle organizace WED by měl být Den podnikání žen vlastně každý den, ale oficiálně připadá právě na 19. listopadu. Jeho cílem je připomenout, jak obrovský přínos mají ženy podnikatelky po celém světě. Ty totiž (často s velkou odvahou, ale i pochybnostmi) přetavují svoje myšlenky a nápady do života a ať už je jejich vášní cokoli, spojuje je jedna věc: chuť tvořit a dělat svět zase o trochu krásnější.

V posledních letech se čím dál častěji mluví o udržitelnosti, kvalitě a zodpovědném přístupu k celému procesu tvorby. Ale někdy zapomínáme, že za těmito pojmy stojí především lidé – konkrétní tváře, příběhy a ruce, které tvoří s láskou a poctivostí. A právě proto je podpora lokálních značek a podnikatelek víc než jen trend. 

Podpora je náš hlas

Projev podpory nemusí znamenat jenom velké nákupy. Někdy stačí dát jen palec nahoru, sdílet projekt, který nás zaujal na sociálních sítích nebo doporučit šikovnou podnikatelku svým kamarádům.

Pro někoho jenom pár vteřin, pro druhého velká radost a někdy dokonce zásadní impuls do další práce.

Základem podnikání je vášeň. A možná právě proto mezi lokálními tvůrci vzniká často vzájemná podpora. O síle lokální spolupráce jsem se sama přesvědčila letos na jaře, když jsem absolvovala podnikatelskou akademii PINKaka. Potkala jsem tam ženy, které mají stejnou touhu tvořit, růst, sdílet zkušenosti a navzájem se podporovat. Tak vznikla komunita, která není jen sítí kontaktů, ale je to živé společenství plné vzájemné inspirace. A přesně to je ono. Podnikání není jen číslo v živnostenském rejstříku. Je to energie, kterou si mezi sebou předáváme.

Když nakupujeme u místních řemeslníků nebo využíváme jejich služeb, podporujeme jejich činnost a dáváme jim tak najevo, že si jejich práce vážíme. Peníze zůstávají v regionu (pokud mají sídlo, tam kde skutečně podnikají) a zkracuje se výrobní proces i doprava, což znamená menší ekologickou stopu v porovnání s nákupem zboží v řetězcích. 

Hlubší smysl

Ale nejde jen o udržitelnost. Jde i o vztah. Vědět, kdo stojí za tím, co máme doma nebo jak se nám tam žije. Když víme, že náš stůl vyrobil truhlář v malé dílně v sousední vesnici a hrneček, ze kterého každé ráno pijeme čaj, stvořily ruce místního hrnčíře, tak všechno dává hlubší smysl. Najednou už to není jen produkt, ale příběh, který si domů přinášíme.

Možná žijeme v době, kdy máme všechno na dosah jednoho kliknutí. Ale právě proto má obrovskou sílu rozhodnutí zastavit se a podívat se kolem sebe, kdo v našem okolí tvoří a každý den se snaží dělat svět o trochu lepší. 

Každý nákup, každé doporučení i každé povzbuzení je jako malý hlas, který říká: Vidím tě. Tvoje práce má smysl.

A tak dnes, kdy slavíme Mezinárodní den podnikání žen (a klidně i každý další den), můžeme udělat jednoduchou věc. Vyberme si aspoň jednu lokální tvůrkyni nebo podnikatelku a vědomě ji podpořme. Třeba jen slovem. Lajkem. Sdílením. Nebo tím, že dáme přednost ručně vyrobenému výrobku před anonymním zbožím z regálu. Možná je to maličkost. Ale právě z maličkostí vznikají velké změny. A svět, kde se navzájem podporujeme, je přece svět, ve kterém chceme žít.