Když klient na konci nebo i v průběhu projektu dostane půdorysy, skici nebo technické výkresy, může celý proces navrhování působit poměrně jednoduše. Jenže právě to, co je na papíře nakonec čisté, přehledné a samozřejmé, bývá často výsledkem mnoha hodin přemýšlení, hledání toho nejlepšího řešení, které nakonec klientovi představím. Častokrát i v několika variantách.

Za každým návrhem interiéru se totiž skrývá mnohem víc než jen hezký obrázek.

Je to čas strávený nad dispozicí, kdy hledám nejlepší možné řešení prostoru. Hodiny přemýšlení nad tím, jak bude domácnost skutečně fungovat v běžném životě. Zda bude dostatek úložných prostor. Jaký bude ideální pohyb v kuchyni. Kam dopadne denní světlo. Jestli bude interiér fungovat stejně dobře i za deset let a nejen dnes.

Velká část práce navíc často vůbec není vidět. Jsou to i takové drobnosti jako hovory a emaily s klienty, jejichž připomínky je nutné zapracovat. Je to hledání materiálů, komunikace s dodavateli, úpravy rozměrů, kontrola návazností nebo neustálé ladění detailů, které na první pohled možná nikdo nevnímá. 

Ale právě ony rozhodují o tom, jestli bude výsledný prostor působit harmonicky a přirozeně.

Možná největší část práce interiérového designéra ale spočívá v přemýšlení. V tom neviditelném procesu mezi první schůzkou a finálním návrhem. Protože dobrý interiér nevzniká náhodou a ani během jednoho odpoledne. Často za ním stojí desítky variant, slepých cest a rozhodnutí, které klient nakonec vůbec nevidí. Právě proto, aby je právě vidět nemusel.

Je to stejné jako například u grafiky, fotografie nebo jakékoli jiné kreativní práce. Klient neplatí jen výsledný obrázek nebo výkres. Platí si zkušenosti, schopnost vidět souvislosti a čas, který někdo věnoval tomu, aby za něj vyřešil problémy dřív, než vůbec vzniknou.

Když je návrh interiéru udělaný dobře, působí často samozřejmě. Jako by všechno bylo jasné od začátku. A právě v tom možná spočívá největší paradox této práce. To, co vypadá jednoduše, bývá často nejtěžší vyřešit. 

A možná právě proto si mnoho lidí až během spolupráce uvědomí, kolik práce se za "pár obrázky" vlastně skrývá.