V interiérovém designu se často mluví o nových trendech, barvách, materiálech a stylech. Kdo mě už nějakou dobu sleduje, tak ví, že jdu trochu jiným směrem. Nábytek je ale přirozenou součástí našich domovů – doprovází nás roky, často i celé generace. 

A i když ho mnohokrát opravujeme, pečujeme o něj, přijde jednou chvíle, kdy doslouží. Jindy je ale naopak stále funkční, jen nám už z nějakého důvodu nezapadá do našeho života. 

Kolik nábytkového odpadu vlastně vzniká?

V České republice ročně vzniká až 350 tisíc tun nábytkového odpadu. Patří sem všechno, co zůstane po rekonstrukci, stěhování nebo třeba jenom redesignu – staré skříně, židle, matrace, kuchyně nebo drobnosti, které už ztratily své místo. Přitom velká část těchto věcí ještě zdaleka nepatří na skládku. Stačí, aby se dostaly do správných rukou – a právě tady vstupují na scénu reuse centra a nábytkové banky. Znáte je?

Reuse centra

Do reuse centra můžete donést téměř cokoli – a také si cokoli odnést. Většinou zdarma, někdy za symbolický poplatek. Tak třeba staré křeslo, které pro někoho ztratilo hodnotu, může jiný člověk proměnit v ozdobu svého interiéru. Někdy s trochou vlastní nebo cizí kreativity, jindy zcela bez zásahu.

Pro kreativní duše je to doslova výzva. Možnost propojit minulost s přítomností a dát věcem novou duši, kterou sériová výroba nabídnout neumí.

Nábytkové banky: pomoc i druhá šance

A pak jsou tu nábytkové banky. V České republice fungují zatím v pěti městech – Benešově, Rokycanech, Žatci, Liberci a Praze. Jejich cílem je propojit lidi, kteří chtějí nábytek darovat, s těmi, kteří ho opravdu potřebují – rodiny v nouzi, samoživitelky, seniory nebo azylové domy.

Díky reuse centrům a nábytkovým bankám dostávají starší, ale funkční kousky i kusy nový domov. My tím zároveň snižujeme množství odpadu a omezujeme potřebu vyrábět nové věci. Krásný příklad, jak můžeme udržitelnost propojit se sociální pomocí.

Druhý život nábytku IKEA

Na vlnu cirkularity naskakují i velké značky. Například gigant IKEA nabízí zpětný odběr nábytku – zákazník může starší kusy vrátit a dát jim novou šanci buď formou dalšího prodeje v oddělení "Druhý život nábytku", nebo jejich ekologickým zpracováním. Zákazník získá odměnu, značka posiluje udržitelný přístup a hlavně – méně nábytku končí na skládce.

Udržitelný interiér nezačíná u nové pohovky, ale u respektu k tomu, co už máme. Nábytkový odpad je samozřejmě problémem, kterým se zabývá projekt Nábytek v oběhu, ale také může být příležitostí – k tvořivosti, odpovědnosti a krásnějšímu bydlení s příběhem.

Tak až budete příště přemýšlet, co s tou starou židlí po babičce, zkuste si říct: "Opravdu ji musím vyhodit?" Možná totiž stačí málo – a někdo jiný jí dá nový domov. 

A kdo ví, třeba se pro něj stane šperkem interiéru.