Možná to zní trochu nadneseně – ale protože právě tento týden 15. až 21. září probíhá Týden bez odpadu, je to skvělá příležitost otevřít téma, které se týká nás všech. Ať už chceme nebo ne, každý den něco vyhodíme. Otázka ale zní: Musíme toho vyhazovat tolik?

Jak to u nás začalo

Ekologie, udržitelnost a ochrana přírody mě zajímají už mnoho let a intenzivně jsem se touto problematikou zabývala i na vysoké škole. Největší zlom ale nastal před osmi lety, když se nám narodil syn. Nechtěli jsme používat z mnoha důvodů, a především těch ekologických, jednorázové plínky – látkové byly zkrátka jasná volba. Přece jen představa produkce půl tuny odpadu ročně jenom z jednorázových plínek mi přišla prostě absurdní. Postupně jsme vyřazovali jednorázové věci z naší domácnosti a tak začala naše cesta k zero waste. 

Obecně nám všem nejvíc odpadu vzniká tím, že si ho sami dobrovolně (a za naše peníze) nakoupíme a potom přemýšlíme, jak se ho zbavit. Jasná věc, nejlepší odpad je ten, který vůbec nevznikne, ale ruku na srdce, na nulu se v civilizovaném světě zatím nedostala ani největší propagátorka zero waste Bea Johnson.

Naše skóre

Sama vím, že k tomu mám taky ještě daleko, ale snažím se náš rodinný odpad co nejvíc redukovat. Za rok 2024 jsme vyprodukovali celkem 163 kg směsného odpadu - tedy 41 kg na osobu, přičemž zákonem daný "strop" pro skládkování byl 170 kg na osobu. Takže bych s námi mohla být nadmíru spokojená, ale nejsem. Proč?

Chci se stále zlepšovat a byť se snažím během celého roku, tak zářijový Týden bez odpadu mě vždycky ještě víc nakopne.

Jak to máme doma v kuchyni

Teď k praxi – protože nejvíce odpadu vzniká (asi nejen u nás) v kuchyni, odhalím zase něco ze svého soukromí a podělím se s vámi o to, jak to nejčastěji (ne)funguje u nás doma. A budete-li chtít, nechte se inspirovat. 

• Papírové utěrky, ubrousky, kapesníky? Nevedeme. Máme látkové, většinou recyklované z toho, co už dosloužilo (ano, i staré damaškové povlečení po babičce dostává několik dalších životů).
• Mytí nádobí? Žádná plastová houbička, ale lufa! Funguje skvěle, kupuju ji bez obalu v Mandala a když doslouží, stane se součástí našeho kompostu. K tomu gel na nádobí od Tierra Verde ve vratném obalu.
• Myčka: tablety i sůl v papírové krabici a jediný plast je obal od leštidla, ale tam už se chystám taky na variantu ve vratném obalu :)
• Nákupy: chleba kupuji ve skvělé místní pekárně Straka peče – chodím tam se svým pytlíkem a občas jim na oplátku donesu i papírové tašky, které se mi doma nahromadí. Ovoce a zeleninu dávám do vlastních sáčků (některé ušité ze záclon nebo Saaczech ze starých vojenských padáků).
• Maso a sýry: vlastní krabička v místním řeznictví.
• Vejce: domácí od kamarádky, plata točíme dokola. A jako bonus se zbavím i skořápek a starého pečiva.
• Mléčné výrobky: naše Achillova pata. Spotřeba obrovská a obaly zatím neumíme úplně eliminovat. Mléko občas nakoupíme do vlastních lahví, kyblíky od kilových jogurtů někdy udám, ale vaničky od tvarohů to je past. 

Nejvíce odpadu v kuchyni u nás vzniká při každodenním vaření. Bioodpad, který produkujeme ale u nás končí na kompostu a tam se zúrodňuje, takže ho za "odpad" úplně nepovažuju :)

Kvůli úspoře času nakupuju často na "Rohlíku" a samozřejmě do vratných látkových tašek. A když je náhodou výpadek a nákup dorazí v papírových taškách, tak je buď odnesu do už zmiňované pekárny nebo je rozstříhám, vyžehlím a potom do nich obaluju sešity synovi do školy nebo z nich něco vyrobím. Pro mě je zkrátka vyhození čehokoli do koše až ta poslední možnost.

Malý tip na závěr

Až budete příště vyhazovat koš, zkuste se na chvíli zastavit a podívat se, co v něm vlastně je. Možná zjistíte, že část tam vůbec nepatří a další díl tvoří něco, bez čeho se můžeme obejít.

Tak jak jste na tom? Pojďme se inspirovat navzájem.