Množství věcí, které doma máme nebo můžeme mít, se odvíjí hlavně od našich prostorových možností. Zkrátka a jednoduše: když na to nemám místo, neměla bych si to pořizovat. Ale, přiznejme si, realita bývá občas trochu jiná. Některé věci se doma objevují tak nějak samy a než se nadějeme, jsme obklopeni hromadou "pokladů", bez kterých bychom se vlastně úplně v klidu obešli.

Naše domy a byty nejsou nafukovací (škoda, že?), a tak se dřív nebo později dostaneme do bodu, kdy je potřeba s těmi věcmi "navíc" něco udělat. 

Protože jinak nám začnou brát prostor, čas i energii. Musíme je uklízet, přesouvat, skladovat, přemýšlet, kam s nimi. A zatímco věci mají své místo, my ho pomalu ztrácíme.

U mě to bývá nejčastěji dětské oblečení, hry, hračky a různé další předměty, které se staly součástí naší domácnosti… aniž bychom o to tak úplně stáli. Nevhodné dárky, reklamní předměty, věci "kdyby se náhodou hodily". Určitě to znáte.

Třídění odpadu ale už dávno není jen o barevných kontejnerech před domem. Je to spíš způsob myšlení, který začíná přímo u nás doma. V kuchyni, v šatně nebo právě v dětském pokoji. Ať už bydlíme v bytě nebo v domě, každý z nás může přispět k tomu, aby se méně věcí stávalo odpadem a víc jich dostalo druhou šanci. A jak tenhle problém řeším já?

Dětské oblečení. Díky tomu, že si dětské oblečení hodně předáváme s kamarádkami, nemám vůbec potřebu kupovat nové věci (až na pár výjimek) a nejen peněženka mi za to děkuje. Od starších dětí putuje oblečení k nám, od nás zase dál k mladším. Koloběh života - oblečení v praxi, které tak vůbec nemusí hned končit v kontejneru na textil. Nedávno jsem si dokonce uvědomila, že čepici, kterou jsem synovi ušila z manželova starého svetru a trička, když mu byly dva roky, nosí dodnes. Takže krásných šest let.

Hračky nebo třeba dětské knihy, které už nejsou (nebo ani nikdy nebyly) středem zájmu našich dětí, se mi docela úspěšně daří posílat dál přes swapovací skupiny. Stejně tak různé nevhodné dárky a reklamní předměty, které u nás jen zabírají místo, ale jinde ještě udělají radost. Když jsou věci nové nebo "jako nové", prodám je na Vinted. Nebo je daruju do tomboly na nějakou místní akci. Radost je pak hned dvojnásobná.

Skvělou variantou jsou i Rehračky. Znáte? Je to projekt, díky kterému dostane jakékoli dětské zboží šanci na další život. Stačí zabalit do krabice a poslat. Minimum práce a dobrý pocit maximální.

A pokud máte tu možnost, určitě doporučuji i RE-USE centra. U nás v Letohradě jedno máme (zatím s určitými rezervami, ale i tak se počítá). Můžete tam odnést skoro cokoliv, co vám doma překáží, ale někomu jinému by ještě mohlo dobře sloužit.

Nevím jak vy, ale já mám často větší radost z toho, že něco opustí náš domov, než z toho, co do něj vstoupí.