Téma, které se dotýká trochu nepříjemné, ale důležité věci. Klient si nechá navrhnout interiér, dostane kompletní výkresovou dokumentaci a všechno do sebe krásně zapadá. Pak ale přijde realizace. Z návrhu se postupně "ukrajuje". Něco se vymění, něco se vynechá, něco udělá jinak. A ve výsledku pak může vzniknout interiér, který sice obsahuje jednotlivé prvky z návrhu, ale už nefunguje jako celek a při realizaci se často změní k nepoznání.

Tahle skříň je zbytečně drahá, koupíme levnější. Tahle světla se nám nelíbí, vybereme jiná. Koberec nakonec nepotřebujeme. Podlahu vezmeme podobnou, vždyť to bude skoro stejné. 

Jedna drobná změna. Druhá. Třetí. A najednou stojíte v hotovém interiéru a říkáte si: Proč to nevypadá jako na vizualizaci?

Odpověď bývá jednoduchá. Z původního návrhu zůstaly jednotlivé prvky, ale ztratil se celek. 

Dobrý návrh interiéru není totiž jenom seznam věcí, které je potřeba koupit, ale každý prvek má v návrhu své místo a svůj důvod.

Proč je skříň právě tak široká? Proč je osvětlení umístěné právě tady? Proč je mezi nábytkem určitá vzdálenost? Protože interiér funguje jako celek. Když změníte jeden prvek, nemusí se stát nic zásadního. Když ale začnete postupně měnit několik věcí, původní myšlenka se může pomalu vytratit.

A kolik z návrhu se skutečně realizuje? Na to neexistuje obecná odpověď. Každý projekt je jiný. Někdy se podaří návrh realizovat téměř přesně, jindy do něj zasáhne rozpočet, technické možnosti nebo nové potřeby. Je to v pořádku, návrh není dogma. Problém nastává ve chvíli, kdy se mění prvky, které spolu souvisejí, aniž by se přemýšlelo nad jejich návazností. Zruší se vestavná skříň, ale neřeší se, kde vznikne potřebný úložný prostor. Změní se dispozice, ale zůstanou původní rozměry nábytku. Výsledek pak může být funkčně i vizuálně úplně jinde. Ne proto, že by nová skříň, lampa nebo podlaha byly samy o sobě špatně. Jen už nepatří do stejného příběhu.

Největší problém často není v barvě pohovky

Při realizaci máme tendenci řešit hlavně to, co vidíme. Barvu, materiál nebo konkrétní prvek. Jenže mnohem důležitější jsou často věci, které na první pohled nevidíme: dispozice, ergonomie, průchody, vzdálenosti, úložné prostory, umístění zásuvek nebo způsob osvětlení. 

Právě proto považuji dispozici za základ dobrého interiéru.

Můžete mít nádhernou sedačku, perfektní barvu stěn a designové svítidlo. Pokud ale musíte pokaždé obejít jídelní stůl, abyste se dostali ke skříni, interiér nebude fungovat.

Musíme se tedy návrhu držet do posledního detailu? Ne. Domov není výstavní interiér. Je to místo pro konkrétní lidi, jejich život a jejich potřeby. Během realizace se může změnit rozpočet, okolnosti i vaše představa. Důležité je ale rozlišovat mezi změnou detailu a změnou principu. Jiné svítidlo nevadí, pokud zachová jeho funkci a charakter. Jiný dekor dřeva nemusí být problém, pokud zapadá do stejné materiálové koncepce.

A právě tady je role designéra důležitá. Měl by vám totiž vysvětlit myšlenku návrhu tak, abyste ji pochopili. Potom můžete během realizace dělat změny svobodněji a zároveň tak, aby interiér stále fungoval. Nejde tedy o to kopírovat vizualizaci do posledního detailu. Jde o to pochopit, co je v návrhu skutečně podstatné. Ne konkrétní židle. Ne konkrétní lampa. Ne jeden odstín béžové. Ale způsob, jakým spolu celý prostor funguje. 

A právě ten by měl přežít i všechny změny, které během realizace přijdou.